Víkendové KaFe
16. 12. 2007
Ráno 1. 12. 2007 vypadalo už od počátku slibně. Počasí na opalování sice nebylo, ale na danou roční dobu bylo příjemně a slunečno. Ve vestibulu brněnského nádraží se postupně kolem 9.30 rozšiřoval hlouček nás, řešitelů a milovníků KaFe, neboli Korespondenčních aktivit fyzikálního elaborování. Alespoň lehce jsme se seznámili s ostatními účastníky a organizátory již na místě. V duchu seznamování se nesl i krátký vlakový přesun do Kuřimi, kde se nacházela naše dočasná základna. Také jsme byli obeznámeni s pravidly hry, která nás provázela po zbytek akce. Ano, správně, byli to Upíři, kteří se svými krvavě rudými fixami rozsévali virtuální smrt, a žádný správně paranoidní fyzik s nimi nemohl mít chvíli klidu.
Po chvíli jsme dorazili na základnu, která se ze skautské klubovny co nevidět změnila na špičkovou fyzikální laboratoř. Nepředbíhejme ale událostem. Po prvotním roztání, vybalení zásob a políbení fotky oblíbeného fyzika/čky, jsme se vydali na strastiplnou (čti bahnitou), ale o to více naučnou stezku za tajemstvími gumových medvídků. Jejich přirozené prostředí jsme našli kousek pod Babím lomem, kde jsme si na tři zimou oslepené medvídky doslova šáhli.
Při další cestě na nedalekou rozhlednu jsme se ale zřejmě více přiblížili k jejich teritoriu, protože jsme medvědy párkrát viděli číhat v trávě nebo viset ze stromu. Na rozhledně nás čekalo překvapení ve formě míčků visících z rozhledny asi 6-7 metrů nad zemí, kladky, spousty horolezeckého vybavení a rozesmátého HáPéčka, kterému se nás podařilo přesvědčit, že ty vysoko se houpající míčky jsou opravdu to, co chceme. Už jsme věděli, že je chceme dostat na zem. Malilinkatý detail, který zbývalo vyřešit: jak?
Po přiměřeném dohadování jsme došli k názoru, že volná kladka bude tím nejelegantnějším přípustným řešením. Člověk by si řekl, že skupina lidí se zájmem o fyziku s tím nebude mít problém, ale jak jsme se rychle přesvědčili, je nakreslení schématického nákresu trošku odlišné od sestavení funkčního prototypu z hromady lan, skob a dalších horolezeckých pomůcek. Co fyzik to jiná představa a názor. Nakonec jsme se ovšem nenechali rozhlednou zahanbit a spletitá konstrukce z lan, stromů, zábradlí a několika karabin zvedla spojenou silou pěti fyziků statečnou Janču pro míčky. Na chvíli zavládla radost, která vyprchávala až s časem, který se pomalu nachýlil. Cestou zpět jsme opět procházeli medvědím teritoriem. Tentokrát už jsme se je rozhodli pochytat, abychom tento zvláštní druh mohli později prozkoumat. Než jsme došli zpět na chatu, padla tma, která způsobila, že jsme naši cestu několikrát nedobrovolně prodloužili špatně načasovaným odbočením. Není nutno dodat, že se proto už každý těšil na útulnou chatu.
Když jsme konečně dorazili, chata byla zahalena ve tmě a světla nešla. Nikdo z nás nepochyboval, že je to práce organizátorů, kteří dozajista něco chystali. Vysvětlení bylo mnohem prozaičtější. Permanentně sepnutá zkratovaná zářivka vytrvale bránila pojistky před nahozením. Černá půlhodinka byla následována občerstvením a poté program pokračoval zákeřným medvídkovským pexesem. Pexeso bylo složeno z 60 krabiček od sirek, do kterých se záhadně rychle dostal různý počet různě barevných gumových medvídků. Účastníci byli rozděleni do dvou týmů a závod o krabičky se stejnými medvídky začal. První družstvo, byť mělo brilantní strategii, drtivě podlehlo družstvu druhému, jehož hlavní oporou by s největší pravděpodobností rentgenový zrak
a pro správné krabičky chodilo na povel. A co teď? Hromada gumových medvídků na stole. Co s nimi? Rozkaz zněl jasně: „Zjistěte o těch medvídcích všechno, co můžete.“ Každá dvojice účastníků dostala na starost odlišné veličiny. Nyní se z chaty stala ona dříve zmiňovaná laboratoř. Všichni se do měření, počítání a analyzování výsledků natolik zabrali, že zapomněli na hlad. Nakonec se přece jen podařilo odtrhnout nás od měření pod příslibem večeře. Náš kuchař Martin se sice bál, že ho ukamenujeme, protože servírované těstoviny byly vinou absence velkého skautského hrnce poněkud rozvařené, ale žádné stížnosti vzneseny nebyly a podle mého subjektivního dojmu byla večeře výborná. Po večeři nám Hanka promítla fotky z INTERSOBa a K-Scuku, aby motivovala účastníky a se zúčastněnými vzpomněla na staré časy. Nastal čas prezentace výsledků měření a každý tým dostal svých slavných pět minut. Dozvěděli jsme se hmotnost, rozměry, odpor, teplotu tání, index lomu, hustotu a spoustu dalších informací o statečných želatinových medvědech. Následovaly ukázky divadla fyziky ÚDiF, při kterých se všichni přesvědčili, že zkratka divadla je odůvodněná. Všem učaroval nejnovější trend čarodějnického rocku: Elektrická kytara alá koště. Večerní program už byl volnější. Chatou se rozléhaly kytara, harmonika, flétna, housle, falešný zpěv i rozbory příkladů dalšího kola KaFe.
Ráno jsme se přesvědčili, že flétna vydrží v rukou HáPéčka hrát opravdu dlouho a hlasitě a ani mikina, polštář, nebo spacák napěchovaný v uchu vás neochrání. Účinek byl přesto výborný. Vzbudili se všichni a nikdo nepřišel k psychické újmě (někteří jednotlivci měli sice namále, ale s určitými ztrátami se vždy musí počítat). Poslední aktivita byla zaměřená na práci v tíhovém poli Země. Lezecká Stěna Dufek všechny přesvědčila, že ta práce je velká. Takto skončil náš fyzikálně-experimentálně-kávový víkend. Na závěr držme minutu ticha za všechny gumové medvídky, kteří padli na oltář vědy a poznání.
Bilance:
- několik účastníků zakouslých upíry
- 1 odhalený a zneškodněný upír
- nespočet hrdinně snězených a fyzice podlehlých medvídků
Tomáš Gardelka
Diskuze
